Záznam epizody: přehraj video

Tentokrát spojil šéf Zdeněk Pohlreich příjemné s užitečným. Vypravil se pomoci provozovatelům hotelu Hvězda do krkonošské Pece pod Sněžkou. A že letošní zima rozhodně není skoupá na sníh, užil si tu kromě práce i nefalšované zimní radovánky. Hotel Hvězda, postavený v roce 1907, byl tenkrát první novostavbou pro turisty v této části Pece. Hostinec v roubeném přízemí je v provozu nepřetržitě přes sto let a zachoval si původní tvář. Během let tu ale pochopitelně proběhlo již několik stavebních úprav, např. rekonstrukce pokojů, vytvoření dětského koutku či vznik oddělené nekuřácké restaurace. V so učasné době i zde pocítili úbytek klientů.

Idyla je to však jen zdánlivá

dJak se Zdeněk Pohlreich popral s nervózním kuchtíkem a nedůsledným majitelem, to se dozvíte ve výše vloženém online videu Ano šéfe!

Idyla se nekoná

Ve vysněném podniku se mělo snoubit to, co je baví, s kvalitními službami. Vzhledem k vysokým finančním nárokům na provoz jsou jedinými stálými zaměstnanci sami majitelé a „Bubákova“ dcera (vyučená řeznice), která velí kuchyni (Ano šéfe zasahuje). Poslední sezona se zatím jeví jako likvidační, příjmy plynou pouze z nasmlouvaných klientů. Místní restauraci ignorují. Přitom nabídka podniku je více než široká (5 druhů točeného piva, 2 druhy točené limonády, standardní jídelní lístek s českými „klasikami“, ale i pokusem o něco „lepšího“). Pokud se něco nezmění, tato sezona bude zřejmě poslední…

1. díl 2 série - Ano, šéfe! - Vltavanka - VIDEO

Nejlepší hlášky Ano šéfe

* O použití chemických dochucovadel: “Z toho slušní lidé nevaří!”
* O opravdu malém biftečku na talíři: „To je ten bifťour?? Takovej malej měl už dávno spát…“

* O zbytečné a velké obloze přes celý talíř: „To je jako když si stará bába nakydá na obličej deset kilomake-upu a doufá, že to zakreje dvacet proflámovanejch a prošustrovanejch let.“
* O personálu kouřícím na baru: „Ty tady hulej jak sádrovej ježek.“
* O jídelním lístku: „To vypadá jak babiččino album.“
* O hustotě polévky: „Kruci prdel, to je tlustý jak noha u prdele.“
* O špatně uvařených nudlích: „To je suchý jak cesta.“
* Reakce na tvrzení personálu, že si nemůžou pořídit myčku, dokud si na ní nevydělají: „Jsem profesionální řidič. Až si na to vydělám, tak si koupím auto.“
* Odpověď mamince majitelky restaurace, která si postěžovala, že není zvyklá na takovéhle zacházení: „Tak to si koukejte rychle zvyknout matko, tady nejsme žádnej spací vagón!“
* „Já tam vlítnu jak vandrák do putyky!“
* „Já jsem za váma nepřijel na šicím stroji!“
* „Ty si myslíš, že mě tady vysadil dědeček Automobil?“
* „Zkřížíme brambory s filckama a budou se škrábat samy.“
* A na závěr moje oblíbená: „Máááminko, já chci koníííčka…“

Doplněný původní text ze stránek www.jaros.in

Majitelé této sympatické stylové písecké restauraci chtěli provozovat restauraci s kulturním klubem, a proto si Marek Zeman a Michal Grill v roce 2007 splnili svůj sen a založili restauraci πlocal club. Ano šéfe čeká náročný úkol.

Marek má za sebou dlouhou praxi v oboru, Michal je jeho pravý opak, ostruhy v oboru teprve získává.

Zdá se, že učitel angličtiny si plní svůj dlouholetý sen. Aby se ale sen nezměnil v noční můru, vyhledali v Café Imperial Zdeňka Pohlreicha, kterého seznámili se situací. Majitelé se zadlužili a průměrný roční obrat činí asi 400 tisíc korun, přičemž celkové náklady spojené s provozem a splácením úvěrů jsou téměř shodné s čistým ziskem. Dokáže  Ano šéfe vyřešit situaci a změnit nepříznivý vývoj business?

Podnik se zatím téměř neprezentuje a jediná propagace probíhá ústně na základě zkušeností zákazníků. Rádi by se profilovali jako kvalitní „mezinárodní“ restaurace a kulturní instituce zároveň. Pořádají pravidelně žánrové koncerty (blues, jazz, alternativa, rock). Nabízeným pokrmům zatím ale chybí „ksicht“, originalita a ekonomická vyváženost.

Byl to hukot!

Mlýnský domov provozují na okraji Prahy v Jinočanech, kousek za Zličínem, manželé Szenkovi. Proč Szenkovi vyhledali Zdeňka Pohlreicha? Trápí je malá vytíženost restaurace během zimy a ve večerních hodinách. Lze to nějak změnit? Skončí Zdeněk Pohlreich v psí boudě? Ano šéfe 10 díl.

Oba se vyučili v oboru, pan Filip dělá provozního. Má se co otáčet, protože Mlýnský domov nabízí možnosti pro soukromé oslavy, hostiny, školení, firemní večírky a svatby, catering. Hlavní zdroj příjmů dnes představuje kompletní svatební servis, který vede Květa.

Mlýnský domov není až takovým klidným přístavem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Původní majitelka, paní Květa Muhlheimová, Květina matka a Filipova tchyně, má o podnikání poněkud jiné představy. Mezi ní a dceřiným manželem vznikaly spory, Květa starší by provedla v restauraci změny. Nápad se svatbami na klíč vznikl původně proto, aby si s manželem nelezli „do zelí“. Dnes je to nejlukrativnější část rodinného podnikání, Květa si v domě nedávno dokonce otevřela prodejnu a půjčovnu svatebních šatů.

Jak šlape kuchyně? Hned úvodní věta na jídelním lístku upozorňuje hosta na „trpělivost a pochopení vzhledem k širokému sortimentu jídel“. V prostorné kuchyni vaří dva až tři kuchaři a jedna pomocná síla. Žádný z nich ale není šéfkuchař. Jídelní lístek je už léta stejný, jen se poněkud zúžil počet položek asi na osmdesát hlavních jídel. Před dvěma roky si ale manželé přivezli z Itálie pravou pec na pizzu, aby mohli připravovat toto tak oblíbené a požadované jídlo. Protože tvrdí, že umí skvělou pizzu, přivede Zdeněk pizzaře, aby zjistil, zda je to pravda. Suroviny jako maso a zeleninu nakupují kvůli lepší kvalitě u soukromníka. Snaží se dobře hospodařit a vařit poctivě. Zajímavé je, že ale například knedlíky kupují, protože podle Květy jsou přece „stejně dobré, laciné a není s nimi žádná práce“. Ovšem sama uvádí, že není žádný gurmán. No uvidíme, co na to řekne Zdeněk Pohlreich… z Ano šéfe.

V uzavřeném dětském koutku má přes zimu útulek postarší rotvajler. Zdeněk Pohlreich prohlásil, že pokud se mu v Mlýnském domově nepovede a prohraje sázku s kuchařem, vleze si k psovi za trest do boudy.