Zdeněk Pohlreich je pohotový muž, o čemž nás každý týden přesvědčuje ve svém pořadu Ano šéfe. Blesková vyřídilka dokáže zázraky. Některé komentáře stojí za zveřejnění a řada z nich jistě přejde do běžné mluvy. Užijte si to, kruciprdel!

Nejlepší hlášky Ano šéfe

* O použití chemických dochucovadel: “Z toho slušní lidé nevaří!”
* O opravdu malém biftečku na talíři: „To je ten bifťour?? Takovej malej měl už dávno spát…“

* O zbytečné a velké obloze přes celý talíř: „To je jako když si stará bába nakydá na obličej deset kilomake-upu a doufá, že to zakreje dvacet proflámovanejch a prošustrovanejch let.“
* O personálu kouřícím na baru: „Ty tady hulej jak sádrovej ježek.“
* O jídelním lístku: „To vypadá jak babiččino album.“
* O hustotě polévky: „Kruci prdel, to je tlustý jak noha u prdele.“
* O špatně uvařených nudlích: „To je suchý jak cesta.“
* Reakce na tvrzení personálu, že si nemůžou pořídit myčku, dokud si na ní nevydělají: „Jsem profesionální řidič. Až si na to vydělám, tak si koupím auto.“
* Odpověď mamince majitelky restaurace, která si postěžovala, že není zvyklá na takovéhle zacházení: „Tak to si koukejte rychle zvyknout matko, tady nejsme žádnej spací vagón!“
* „Já tam vlítnu jak vandrák do putyky!“
* „Já jsem za váma nepřijel na šicím stroji!“
* „Ty si myslíš, že mě tady vysadil dědeček Automobil?“
* „Zkřížíme brambory s filckama a budou se škrábat samy.“
* A na závěr moje oblíbená: „Máááminko, já chci koníííčka…“

Doplněný původní text ze stránek www.jaros.in